O tom, jak GAČR nechce podporovat mladé nezávislé vědce

Už jste slyšeli, že Grantová agentura ČR (GAČR) nebude od roku 2024 udělovat podpory Junior Star mladým vědcům, kteří jsou tak excelentní, že dosáhli na podporu od vlastních hostitelských institucí? Takže kdo dostane Primus od Univerzity Karlovy, má přinejmenším na tři roky smůlu. Žádejte o Starting grant od Evropské rady pro výzkum (ERC), pokud můžete, nebo se radši přesuňte do zahraničí. Protože tahle země není pro mladé navrátilce nebo (nedej bože) cizince. Čtěte dál, abyste zjistili, jak jsem k tomuto názoru došel.

V roce 2020, kdy jsem končil svoji stáž v Oxfordu, jsem podával žádost o podporu z programu Junior Star. Při psaní žádosti mě frustrovalo, že nemůžu poskládat rozpočet tak, abych efektivně využil štědrou 25milionovou dotaci. Pro rozjezd laserové laboratoře na zelené louce (laboratoř se teprve stavěla) jsem totiž potřeboval alokovat více než povolených x procent z celku. To pravidlo mi nešlo strávit, protože to neodpovídalo logice pomoci mladým vědcům: mělo by být na nich, jak s prostředky naloží, protože oni nesou hlavní riziko neúspěchu.

Takže jsem sehnal sedm dalších akademiků, kteří se mnou souhlasili, a poslal následující dopis veleváženému předsednictvu GAČR.

Dopis GAČR

„Vážené předsednictvo Grantové agentury České republiky,

  zakládání každé nové nezávislé výzkumné skupiny je tak jedinečná událost, že je klíčové, aby začínající vědečtí pracovníci mohli pracovat s maximálně flexibilní strukturou rozpočtu. Proto my, níže podepsaní, navrhujeme:   zrušení procentuálního omezení výše investičních prostředků v podmínkách soutěže programu Junior Star (dále jen JS), definovaného v odstavci (5) článku 3.3.2 zadávací dokumentace (dále jen ZD) programu z roku 2020, a to pro veškeré následující ročníky.   Tato podmínka (stanovující, že investiční náklady nesmí přesáhnout 20% těch neinvestičních po odečtu režijních nákladů) se neslučuje se záměry programu formulovanými v úvodu části 2 ZD. Konkrétně je v rozporu s proklamací:

  „Cílem této skupiny grantových projektů je podpořit excelentní základní výzkum a zároveň poskytnout příležitost začínajícím vědeckým pracovníkům vybudovat si nezávislou skupinu s několika spolupracovníky a moderním vybavením, které oživí současnou strukturu základního výzkumu v ČR. Vědecké osobnosti s originálním myšlením se tak umožní realizace vlastních vědeckých cílů v poměrně raném stadiu vědecké kariéry.”

Podle odstavce (5), článku 3.1 i úvodu části 2 ZD je vhodným uchazečem mladý vědec se zkušenostmi ze zahraničí, který buduje vlastní nezávislou skupinu. Vlastní skupina v řadě oborů znamená i vlastní experimentální vybavení. Současná úprava nezohledňuje, že každý osamostatňující se vědec je v jiné situaci, která je daná oborem, institucí, vědeckým problémem, který zkoumá a dalšími faktory. Procentuální hranice pro nákup vědeckých zařízení nepochybně omezí část uchazečů, protože někteří mohou potřebovat investice překračující 100% součtu ostatních nákladů. Přitom není důvod je v tom administrativně omezovat, neboť je v jejich největším zájmu vytvořit optimální rozpočet a oni a oponenti jejich projektů jsou nejpovolanější posoudit, jak má vypadat.

Lze namítnout, že investice do vybavení mají činit hostitelské instituce. Ovšem z vlastního rozpočtu může zakládání nových laboratoří financovat jen menšina institucí. Z tohoto důvodu to je také v rozporu s vládní podporou regionálního výzkumu. Ale hlavně je takový názor v rozporu s duchem JS, míní-li GAČR hvězdou v názvu programu hvězdu vycházející a nikoliv stálici již pevně usazenou v českých akademických strukturách. Navíc by se spoléháním na hostitelské instituce GAČR vzdávala plnění vlastních priorit.   Nesouhlasíme s argumentem, že procentuální hranice investic chrání mladé vědce před tlakem starších a nadřízených, aby pro ně nakupovali zařízení. Mladí vědci, kteří ukázali, že jsou samostatní a schopní uspět v zahraničí, by si stěží nechali mlčky takový nátlak líbit. Lidé, kteří takové věci říkají, také podceňují hodnotitele GAČRu, kteří jsou nepochybně schopní z návrhu projektu usoudit, zda požadované zařízení je nutné, či nikoliv.   Zaslechli jsme mezi jinými kolegy také názor, že investice týkající se samostatně funkčních celků lze s trochou šikovnosti rozdělit na investiční a neinvestiční položky, aby byla naplněna litera předpisu. Jakkoliv je možné, že se to i děje, bylo by to porušování rozpočtových pravidel a pro budoucnost české vědy by bylo zhoubné nutit začínající vědecké pracovníky do tohoto druhu adaptivního chování.   Určitě nelze oponovat našemu návrhu tím, že peníze v rozpočtu nejsou. Náš návrh nevyžaduje navýšení rozpočtu JS. Chceme jen, aby začínajícím vědeckým pracovníkům byla dopřána co největší svoboda rozhodovat, jakou strukturu rozpočtu potřebují pro rozjezd své kariéry.   Věříme, že Předsednictvo náš návrh projedná a svou odpověď obhájí.   S úctou

[podpisy]„

Překvapivá odpověď

Od GAČR jsem čekal samozřejmě výmluvy na legislativu nebo na nedostatek peněz. A také jsem se dočkal:

„Vážený pane kolego,

Vaším podnětem jsme se zabývali na zasedání předsednictva a zde vás chci seznámit s jeho výsledky.   Koncepci soutěže Junior Star jsme připravovali v úzké spolupráci s Vědeckou radou GA ČR  a RVVI. Při diskuzích zaznělo mnohokrát to, že účelem podpory je umožnit mladým výzkumníkům a to jak těm, kteří pracují v ČR tak i těm, co mohou přijít eventuálně ze zahraničí, vytvořit skupinu a podpořit ji tím, že  GA ČR poskytne v rozumné míře  investice na řešení projektu. Vždy byla ale zdůrazňována nezastupitelná role instituce, kde bude navrhovatel působit. Příjemce ostatně vyjadřuje svůj souhlas s tím, že řešiteli umožní řešit projekt v navrhovaném rozsahu. Několikrát jsme byli při těchto jednáních upozorňováni, že investice v našich projektech nemají sloužit k vybudování laboratoře na zelené louce, ale spíše k rozumnému doplnění stávající infrastruktury. Proto také nám doporučili limitovat investice na 20% z celkových nákladů.

Co je ale  to nejvíce důležité.  Omezení 20% na investice je totiž zahrnuto ve vládním návrhu, který byl vloni schválen vládou. Po tu dobu, dokud nebude připraven a schválen nový vládní návrh ( a to lze očekávat po několika letech, až budeme moci udělat analýzu  výsledků stávající soutěže), se tedy musíme tímto návrhem řídit. V žádném případě nemůžeme tedy změnit v nejbližších letech strukturu rozpočtu uváděnou v Zadávací dokumentaci.

Musím přiznat, že mnohem více než omezení investic nás znepokojuje to, jaká bude celková úspěšnost získání projektu Junior star. Pro vaši informaci, letos jsme obdrželi celkem 355 Junior star návrhů, ( z nichž   122 požaduje investiční náklady). K dispozici budeme mít ale (v lepším případě, pokud nedojde k dalšímu krácení našeho rozpočtu) prostředky na financování cca 25 projektů. Z toho ovšem plyne, že musíte počítat s úspěšností získání projektu  menší než je 10%!  Je mi opravdu líto, že pro vás nemám lepší zprávy,

zdraví srdečně  XY“

Co mě ale překvapilo je, že Junior Star podle GAČR nemá za cíl nahrazovat podporu od institucí. To je divné v kontextu ostatních podobných podpor. Těžko bychom takový názor čekali od ERC, protože tu hromadu peněz, co člověk od nich dostane nemá šanci od národních institucí vyškemrat.

Proč to připomínám nyní?

No, protože to zapadá do celkového obrázku GAČR. Totiž, že o podporu mladých nezávislých vědců nestojí.

Podívejte se: V roce 2020 Junior Star neměl nahrazovat institucionární podporu. V roce 2024 nebude připouštět institucionální podporu.

Takže komu se ty peníze hodí? Mladým „závislým“ vědcům, kteří skrytě pracují pro své bývalé školitele. To, že je požadována významná zahraniční zkušenost, na věci nic nemění – to kritérium splní kdokoliv, kdo se zahraničím spolupracoval během studia a potom na pár měsíců vycestoval. Pak se vrátí do lůna své alma mater a začne generovat výsledky pro skupinu svého školitele.

Mladý nezávislý po x letech stáží v zahraničí přicestuje do ČR, kde nemá žádné osobní vazby, s novým sexy výzkumným záměrem. Osvícení jedinci na univerzitě mu udělí podporu, protože GAČR nerada riskuje – nový sexy výzkum má totiž zákonitě dlouhou dobu náběhu. Místo toho, aby bylo umožněno tomuto vědci využít nově nabyté hybnosti, jediná instituce v zemi pro podporu základního výzkumu ho zbrzdí, aby si moc nevyskakoval. V zahraničí je to jiné – na úspěšné jedince se podpory nabalují jako sníh na sněhovou kouli – protože to, že dokázal přesvědčit jedny, značí, že na jeho nápadu něco je. V ČR se ale úspěch neodpouští. Teď to máte oficiálně.

K akademické kultuře

Namítnete, že mladý vědec může žádat o standardní grant. Ale ten není navržen na investice, protože je vždy prakticky vyžadováno spolupodílnictví instituce. Navíc akademická kultura v ČR je taková, že snad neexistuje takový projekt, který by vyžadováním drahé investice nespadl do kategorie „high-risk low-impact“. Takže pokud zakládáte novou laserovou laboratoř jako já, musíte se spokojit s tím, co dostanete od své instituce.

Oficiální statistiky GAČR ukazují, že mladí mají nižší úspěšnost ve standardní soutěži. V situaci, kdy každý běh je závodem o budoucí existenci, má člověk pramalou motivaci jít do takové soutěže, když je předem zhoršená vyhlídka na úspěch. Takže se obávám, že mnoho lidí se raději „přifaří“ k seniorům a podává návrhy s nimi. Tak se to dělá dekády a jsme svědky, kdy docenty se stávají lidé, kteří mají převážnou většinu publikací se svým bývalým školitelem. Těžko to těm docentům vytýkat, těžko po nich chtít, aby šli hlavou proti zdi – osamostatnění stojí čas a vede ke zhoršení publikačního výkonu, jenž je u nás jediným měřítkem hodnocení vědců.

Standardizace žití ve stínu svých školitelů už došla dokonce tak daleko, že mi bylo v posledním návrhu grantového projektu nepokrytě doporučeno, abych do týmu zahrnul seniorního pracovníka. Měl-li bych tu čest se s dotyčným posuzovatelem někdy setkat, zeptal bych se ho, zda mi ten seniorní pracovník má dělat jenom slaměného panáka, nebo mu rovnou mám výzkumný nápad přenechat.

Abychom měli obrázek úplný, můžeme si připomenout památný rozhovor s předsedkyní Akademie věd ČR z 18. 12. 2016 pro server Aktuálně.cz s nadpisem „Mladí chtějí úspěch hned. Vědec ale musí potit sádlo, než přijde nápad, říká nová šéfka Akademie věd“ což ilustruje „dokonalé“ pochopení situace mladých vědců ocitnuvších se v sádlem opatlaném křeččím běhacím kolečku.

Nejistá budoucnost všech

Je v Česku vůbec někdo vlivný, který by postavení mladých chtěl zlepšit? Jelikož žijeme v prostředí, ve kterém by to pro mnohé bylo synonymem pro „podřezávání větve pod sebou“, spíše budeme svědky kroků, které budou závislost mladých vědců na těch starších prohlubovat.

Staří v rozhodujících pozicích by si měli ale uvědomit, že už nežijeme v 90. letech, kdy jedinou alternativou pro doktory věd bylo prodávání deštníků. Znalostní ekonomika roste pomalu i u nás a práce zajímavé pro lidi s titulem Ph.D. se najde dost i v ČR. Navíc máme otevřené hranice, takže opustit rodnou hroudu není vůbec těžké. Nakonec by tak lidi držící otěže mohli zjistit, že na pomyslném voze jsou sami a podvozek jim uhnívá.

Message mladým

Lidi, Primus je fajn, nezatížený takovou úředničinou jako projekty u GAČR, ale po třech letech může přijít konec podpory, a vy se ocitnete v situaci, kdy v české akademické komunitě nemáte ještě dostatečně roztažená chapadla, abyste jimi mohli uzmout podporu od GAČR, podporu od české akademické komunity, od lidí, kteří postavení mladých nemají zájem zlepšovat.